Držet se zuby nehty funkce, i když to už není skoro možné. Tak by se dalo shrnout vystupování Miloše Zemana v předposledním roce jeho úřadování. Naposled to bylo zase vidět na zasedání lídrů zemí NATO v červnu 2021. Protože velitelé armád členských zemí jsou prezidenti, muset nás na jednání zastupovat Miloš Zeman.
Ten si ale opět neodpustil další chytrolínskou kritiku. Tentokrát se mu nepozdával odchod vojáků aliance z Afganistánu. Nedlouho před tím zase kritizoval (jak podle ruského scénáře) zásah NATO proti srbské armádě válečného zločince Miloševiče v roce 1999. Přitom ten jako jediný nakonec rychle vedl k ukončení mnohaleté občanské války na Balkáně. Podle Zemana by asi bylo „lepší“ nechat vraždit civilisty další roky (jako to například dělá už přes 10 let Putin [s Asadem] v Sýrii, na východní Ukrajině nebo ještě déle v Čečensku). Myslím, že se do míst bojů nikdy Zeman ani nepodíval. Jinak by tak neuctivě o celé válce nemohl nikdy mluvit. Určitě neviděl ani jeden ze stovek válečných hrobů rozesetých po všech zemích bývalé Jugoslávie.
Když jsem Miloše Zemana na těch záběrech ze summitu NATO viděl, nechtěně jsem si vzpomněl na Ladova Švejka – jak jede na Bělehrad … Nejde ale o to, že Zeman musí jezdit na vozíku. Jde o jeho politiku, která je mi z duše odporná. Jde také o to, že už evidentně úřad nezvládá, jen si to není ochotný přiznat. Dokud bude dýchat, bude se snažit svojí jedovatou slinou posloužit zájmům Kremlu a jeho vládci Putinovi.